Společenský salon

.

Selekce sice už nějaký ten čas běží, ale pro ěj to vlastně vše začíná dnešním dnem. Dnes je ten den, kdy se poprvé má setkat s dívkami tváří v tvář a má tak možnost si s nimi aspoň v krátkosti popovídat. Vyjde ze své komnaty a na sobě má, jako správnej člen královské rodiny oblek a jeho vlasy jsou upraveny. Prochází chodbou a jde směrem do společenského salónu, kde se dnešní setkání mají konat. Jde se rovnou posadit o křesla ke stolku a před sebou má papír se jmény a nakonec se koukne jen před sebe. To, že jsou tam kamery a lidi ze štábu se snaží ignorovat. Tak jdeme na to. Pomyslí si a kývne na strážce u dveří, aby pustil do dveří jeho dnešní první kandidátku.

Blonďaté vlasy má navlněné a přehozené přes pravé rameno. Naprvní pohled takový obyčejný účes, který si dělá pokaždé, když jaksi nestíhá. Nalíčená je jenom jemně, na očích má světle hnědé stín, tenkou linku a řasenku. Na rtech má lesk na rty a sem tam se lehce pousměje. Na sobě má béžové šaty a obuté má lodičky. Pokračuje chodbou směrem do společenského salonu. Zastaví se u dveří a narovná se, zastrčí si pramínek vlasů za ucho a vejde dovnitř. Párkrát zamrká, když si všimne kamer a štábu, ale zachovává klidnou tvář s jemným náznakem úsměvu na rtech. Hezký večer, Vaše Výsosti. Ukloní se.

Jeho výra je uvolněný a klidný, ale ve skutečnosti je celkem nesvůj už jen z toho, že zde musí být ty hloupý kamery, ale hold on s tím nic neudělá. Sedí na svém místě a kouká se ped sebe na otevírající se dveře a jakmile jeho pohled padne na dívku s blond vlasy, lehce se pousměje a vstane ze svého místa a nad jejími slovy jen lehce kývne hlavou. I Vám lady Alicio. Prosím posaďte se. Pokyne lehce rukou na křesílko naproti tomu jeho a nakonec se sám zase usadí na své místo. Nemusíte se ničeho bát dobře? Tak pro začátek bych se Vás rád zeptal, jak se vám líbí v paláci? Jste spokojena se svou komnatu? Kdyby jste potřebovala cokoliv upravit, nebo tak něco, tak se nebojte obrátit na palácový personál. Poví a pohledem je neustále na jejím obličeji a vyčkává na její odpověď na jeho otázky. Lehce se usmívá, aby do kamery nepůsobil nějak znuděně. Vešla, jako by byla na kamery zvyklá od jak živa, což jí připisuje malý plusový bod.

Jakmile se princ posadí, tak se posadí taky a přeměří si ho pohledem. Ruce položí do klína a uvelebí se na křesle. Hezky se tu sedí, to jo. Zatím se ničeho nebojím, ale děkuji. Líbí se mi tu, jen se tu strašně moc ztrácím. Než jsem sem došla, tak jsem ptala snad poloviny personálu, ale cestou jsem si všimla, že je opravdu moc hezky a útulně zařízený. Máte tu krásné schodiště a lustry. Se svou komnatou jsem spokojená, ale radši bych si jí upravila do toho svého, takže toho rozhodně využiji. Te výhled do zahrad je opravdz dech beroucí, myslím si, že mám štěstí, že mi byla přiřazena tato komnata. Uchechtne se.

Neuniklo mu, že si jej prohlíží a nějak mu to ani nevadí. Pousměje se poslouchá její odpovědi na jeho otázky. lehce nadzvedl jedo oboří a usmál se na lady před sebou. [S tím jsme počítali a pro tuto siruaci jsme zde zavedli takové příruční mapky paláce./b] Oznámí a kývne hlavou na jednoho strážce a ten je hned u něj i s mapkou. Vezme si jí od něj a poděkuje a koukne se na lady. Tak pokud by jste měla zájem, tak zde máte popsáno, kde se jak dostat a kde , co je. Pousměje se a podá jí jí a potom jen kývne hlavou nad tím, že by chtěla pokoj zařídit podle sebe. V tom případě máte s úpravami své komnaty volnou ruku . Potom se jen lehce pousměje Nad tím, jak popisuje její vřhled z její komnaty do zahrad., ale nějak na to nereaguje. [b]Jaký byl let? Bude Vám vaše rodina chybět? Vím, že jste zde teprve krátce, ale našla jste si zde už nějakou kamarádku? Musím to tak chrlit, ale řas hold tlačí.

Děkuji, ale na mapy jsem nikdy nebyla moc dobrá. Spíš si to zapamatuji lépe, když na to přijdu sama. Bude to... větší zábava, pokud mě chápete. Zacukají jí koutky a převezme si mapku paláce. Let dopadl dobře, nespadli jsme, naštěstí. Zatím jsem si žádnou kamarádku nenašla, ale doufám, že v blízké době najdu. Moje rodina mi bude chybět, i když s nimi nemám moc dobrý vztah, každopádně doufám, že se to alespoň zlepší. Pokrčí rameny, zvykla si na to, že se s nimi nestýká. A co vy, jak se vám daří ještě před tím, než to všechno vypukne a tak? Optá se ho.

Poslechne si její odpověď ohledně jeho nabídky mapky paláce a nakonec se opravdu upřímně uměje a kývne hlavou. Rozumím Vám, ale taky se mže stát, že zabloudíte a nikdo kolem nebude, aby jste se jej mohla zeptat na cestu, takže bych by klidnější, kdyby jste měla tu mapku u sebe. Nikdy nevíte. Řekne a spokojeně se na ní koukne, když si nakonec tu mapku vezme. Jistota je jistota, ale rozumím jí. Taky bych si uřil více, kdybych ty místa tady našel sám. Poslouchá její další slova. Za to jsem rád, že nenastaly další komplikace. Jsem si jistý, že si zde brzy najdete spoustu kamarádek se kterými si budete rozumět. Pronese povzbudivě a potom se na ní jen zaskočeně koukne, protože opravdu nečekal, e by se jej zeptala i ona. Zatváří se klidně a kývne hlavou. Mám se celkem dobče. Děkuji za optání. Popravdě mám toho před sebou spousty, ale teším se na to až vás všechny poznám více než jen takhle rychlou formou, ale jsem si jistý, že to zvládneme. Odpoví jí a nakonec se postaví a koukne se na ní s úsměvem. Omlouvám se lady, ale pro dnešek to budu muset ukončit, ale těším se na naše další setkání. Bylo mi potěšením s Vámi strávit čas. Pronese omluvně a Potom jen sleduje, jak ledy odchází a sedne si zase zpět a něco si napíše na papír a potom jen vyčkává na další lady.

Vynoří se z jedné z chodeb, kráčí vcelku rychle, blížíc se k oněm dveřím. U nich s úsměvem kývne dívce tuto místnost opouštějíc a jen, co je jí to povoleno, bez váhání vstoupí dovnitř, oděv jí tvoří dost obyčejně působící světle žluté šaty a baleríny podobné barvy, přece jen nepůjde na první setkání v teniskách, že ano. Ale že by se obula do podpatků, to asi nehrozí. Vlasy vypadají, že jsou lehounce natočené, ale je možné, že se jí tak jen samy kroutí. Nalíčená nejspíš trochu bude, i když.. no kdoví. Oči jí automaticky přitáhnou ony kamery, u čehož jí samovolně povyskočí koutek, ale to rychle zamaskuje sluníčkovským úsměvem, který vzápětí rozzáří její tvář. Tedy by se dalo říct, že nepůsobí překvapeně, spíš.. zvědavě, jak se v rychlosti rozhlédne po celé místnosti, než pohled ukotví na princi. Znalec by si také mohl všimnout, že jí v očích poskakují jiskřičky, pravděpodobně ze zvědavosti, možná je v tom malinkatá dávka pobavení? Těžko říct. Pěkný večer.. Vaše Výsosti. Vybroukne i pozdrav s malou odmlkou a udělá něco vzdáleně příbuzné úkloně, ale snaha se cení, no ne?

Kouká se na odcházející lady Aliciu a nakonec si je zapíše nějaké poznámky a potom jen dá znamení, aby pustili další slečnu. jakmile je dívka v místnosti, tak On se nebrání tomu, aby si jí zběžně prohlédl. První, co jej zaujalo byly její lehce zakroucené havraní vlasy. K tomu ty šaty, Prostě to k době celkem jde. Pomyslí si a jakmile je dívka kousek od něj , vstane a nad její poklonou jen pokýve hlavou. I Vám lady Mirthio. Posaďte se prosím. Ukáže na místo a sám se zase posadí. Když oba sedí na nic nečeká a jde na otázky. Tak Jak se Vám líbí v paláci lady? Našla jste si už nějaké svoje místo, kde se cííte dobře? Jste spokojena se sou komnatou? Změnila by jste v ní snad něco? Chrlí na ní jednu otázku za druhou a pohledem stále sleduje její oblčej a hlavně její vlasy.

Při princově oslovení jí škubne obočím, ale jen tak malinko, neznatelně, jako by řekl něco, co neměl. Naštěstí asi vstala správnou nohou, jakožto jen lehounce kývne a usadí se. Děkuji. Pronese až pak, tedy když už sedí, načež ruce složí v klíně, možná je má trošku zatnuté. Úsměv stále udržuje na tváři, snad je zejména pro kamery, prince si ovšem moc neprohlíží, nejspíš prozatím neřekl nic, co by ji nějak obzvlášť zaujalo. Máte to tu pěkné. Prostorné. Prohodí to, co musí být nad slunce jasné, přičemž jí zase unikne to škubnutí koutkem. Ale zahrady tu máte nádherné, člověk by si hned něco zasadil. A také ta kašna. A ještě se nadechuje, že spustí další hodinu vychvalování oněch venkovních nádher, ale pusu nakonec zaklapne, očima cukne ke svým vlasům. Komnata je perfektní, i když možná by byla lepší menší.. a s hudebními nástroji.. pokud možno. No asi nepředpokládá, že si to bude muset zařizovat sama, nebo prostě říká, co ji zrovna napadne, aniž by nad tím moc uvažovala, taky možnost. Vy hrajete na hudební nástroj? Zeptá se konverzačním tónem, očima teď kotví přímo na jeho obličeji, toto ji asi zajímá.

Kouká se na ní a jakmile sedí tak on na nic nečeká a jednoduše spustí svoje otázky. Při tom, jak poslouchá její slova se neustále soustředí jen na její obličej a na to, jak komunikuje. Co mějlo znamenat to? jak se na mne koukla, když jsem jí oslovil? Řekl jsem snad něco zle? Problýskne mu hlavou a na jeho tváří je nečitelný výraz. Nakonec se jen pousměje. To ano, prostoru je zde více než dost a pokud jde o zahrady, tak s Vámi souhlasím, jsou hezké. No, že by mne nějak bralo zahradničení, nebo tak, tak to zase ne.[/i Pomyslí si a nechá to tak a poslouchá to, jak se lady líbí její pokoj a musí se lehce pousmát. nejsem si jist, jestli by komnatu bylo možné vyměnit za menší to asi nejspíš nepůjde, ale pokud se jedná o výzdobu podle vašeho vkusu, tak a tím se už něco udělat dá. Ujistí jí a nakonec jen lehce nakloní hlavu na stranu a a odpoví na její otázky. Ano, hraji na kytaru a bicí. Pokud mne neklame paměť, tak Vy hrajete na kytaru. Zpěvu se věnujete také? Najednou mu něco dojde. Už pochopil proč se na něj lady tak koukala. [i]Bravo Sebastiane. Bravo Potom se jen nadechne a zeptá se na další otázky. Bude Vám hybět Vaše rodina? Myslíte si, že se Vám povede najít si zde i nějaké přátele? Ruce si poloí na opěrky křesla a pozorně lady sleduje.

Jí se moc myšlenek hlavou asi nehoní, když se jí je daří víceméně všechny rovnou vyslovovat i do éteru. Hezké. Zamumlá na ten jeho popis zahrad, jak se jí to slovo asi dost tak nelíbí, na okamžik jí snad i zmizí úsměv, ale to už ho má zase zpátky, takže to možná bylo jenom zdání. Sama pak zamyšleně nahne hlavu stranou, ale v jejím případě je to téměř neznatelné, jediné, co tím dokáže, je, že jí do obličeje přepadne pramen vlasů, který si vzápětí zastrčí za ucho. To nevadí, já si zvyknu. Kývne, nejspíš k onomu zmenšování její komnaty a ruku zase vrátí zpátky do klína. Ano, kytaře i zpěvu. Věnuji se tomu už.. no skoro odmalička. V očích jí zajiskří nadšením, snad že našla spřízněnou přátelskou duši a možná by řekla i více, ale zjevně jí přijde slušnější odpovědět na ty otázky. No.. asi tak, jak může rodina člověku chybět. Usměje se s malým cuknutím ramen. A doufám a věřím, že jsem jednoho už našla. No ano, patrně jí jde víc o to, aby měla kamaráda, o nějaké to budoucí dvoření se, se zřejmě vůbec nezajímá. Tyto otázky se ptáte každé z nás, předpokládám? A psal jste je sám? Koutek jí povyskočí o něco výše, holt interview probíhají většinou vždycky za stejných otázek, že ano, a ona zjevně nemá vůbec žádný problém mu oplácet otázky otázkami.

Nad jejím zopakováním jeho slova hezké jen lehce pokrčí jedním ramenem a pousměje se, ale dále to nějak nerozvádí. Jeho zahradničení a to kolem prostě nezajímá. On má jíné zájmy a priority, než je hrabání se v hlíně a zasazovat růže.. I když, pokud bych se já osobně hrabal v hlíně, tak by to nejspíš nedopadlo dobře a jediný, kdo by se pobavil by tak byla ona , kdyby to viděla. Nebo by mne taky zadupala do hlíny k těm růžím, kdyby viděla jak nešikovně jsem je zasadil? Kdo ví. Ze zamyšlení jej vytrhne její hlas a on se jen zavrtí na místě a odkašle si. Úprava Vaší komnaty je jen na Vás. Vy tam budete trávit Váš čas, takže jde o to, aby jste se tam cítila dostatečně pohodlně. Pronese jen a něchá tohle téma už tak. Jak jsem řekl, je to jen na nich, jak si pokoj zařídí. Upřeně se na ní koukne a pousměje se nad jejími odpověďmi. To opravdu oceňuji. Takže kdybychom si solu někdy zašli do hudebí místnosti, tak mi můžete přislíbit Váš hlasová doprovod? Určitě zpíváte lépe než Já. To opravdu nechtějte slyšet. Ponese pobaveně. Opravdu je jeho zpěv... nekvalitní, takže by rád ocenil kvalitní hlasový doprovod. Po jejich dalších otázkách se jen uchechtne. To to jde tak vidět, že jsem je sepisoval sám? No na většinu otázek se ptám Vašech stejně, ale ujišťují Vás , že příště budou otázky přímo z mé hlavy a ne na papíře. Řekne pobaveně a nakonec vstane a usměje se na ní. Omlouvám se lady, ale dnes toho více nestihneme. Mám toho opravdu ještě moc a věřím, že se brzy zase sejdeme a budeme mít více času. Přeji pěkný zbytek večera lady. Pronese než se pokloní hlavou a potom sleduje, jak i tato lady odchází. Mám toho opravdu ještě dost před sebou. Zakroutí hlavou a sedne si zase zpět a vyčkává na příhod další lady.

Při jeho duševním rozjímání o stavu nad hlínou nebo pod hlínou se na něj zkoumavě dívá, snad si uvědomuje, že je potichu déle, než předpokládala. Ale věnuje mu jen zvědavý pohled, než znovu kývne, asi k těm všem úpravám komnat, a tak. Ale jistě, klidně Vám to slíbím. Usměje se. I když nebudu zpívat sama. Pomyslí si a úsměv jí proklouzne do lehce pobavenějších výšin. Při jeho další, snad řečnické, otázce jen cukne ramínky, nejspíš se sama neví rozhodnout zdali to poznat je, nebo ne. Patrně jen její domněnka. Tak na ty se můžu, doufám, těšit. A znovu ten úsměv, který se zdá být stále stejného typu, jak na začátku. Samozřejmě, to chápu. Ráda jsem Vás potkala.. osobně. Hezký večer. Zase nějaké ty pauzy, jako by jí ta slova vylétaly přímo z hlavy, ještě nepřetříděné, rovnou ven, ale to už dozajista také stojí a odchází ke dveřím, které potichu otevře a zmizí na chodbě.